O knize: 2008 / Člověk, který létá v letadle, se může dívat na mraky v okně, nebo může zemřít strachem a představovat si hrůzy z leteckého neštěstí - je to jako Nebylo by žádné varování, ale víme, že se někdy stávají. Letadlo je samozřejmě metafora, protože každý má svůj strach a jsou lidé, kteří se létání vůbec nebojí, ale zblednou, když slyší výkřik autority, zvuk kroků někoho jiného. za nimi, nebo cinkání chirurgických nástrojů - to je jedno, každý Máme mnoho důvodů, proč se nedívat na mraky z okna, které jsou však také jen metaforou, a k čertu s nimi nás celý život učili bát se - nejen letadel, ale obecně všeho, protože někdy se to stane, studium mraků se z příjemné zábavy promění v úkol číslo jedna, velkou výzvu, nejdůležitější z umění. Jako děti jsme lezli na půdu nebo se schovávali ve stodole, mezi zaprášené krabice a rezavé pily, bez ohledu na to, kde, dokud byla tma a nepříjemnost, jen abychom měli noc uprostřed dne, cizí zemi v svou vlast. Seděli ve tmě, choulili se blízko k sobě, vyprávěli si děsivé příběhy, ječeli hrůzou, smáli se, až se z toho lekli, a jaká to byla radost. Dospělí nás naučili bát se, ale my jsme se museli naučit užívat si to sami; Samozřejmě, že nám všechno vyšlo, byli jsme tak talentovaní - jako všechny děti, mimochodem, je tu ještě jedna věc. Ten, kdo vypráví, se nebojí – dokud nezavře hubu. A pro ty, kteří poslouchají, je to naopak děsivé a sladké, protože je potěšením bát se démonů jiných lidí, můžete zapomenout na své vlastní - dokud vypravěč neztichne; A tak mluvíme vzrušeně, bez přestání a vy posloucháte, nebo spíše píšeme, a čtete, a konec v nedohlednu a všichni jsou šťastní.